Sopečná činnost je nejen vnitřním neboli endogenním geologickým činitelem, ale i velkým nebezpečím pro člověka, ostatně mnoho silných erupcí v minulých dobách jsou toho důkazem. Jedna z takovýchto erupcí se stala v Itálii roku 79 n.l. a pohřbila město Pompeje. Spolu s Pompejemi byla zničena města Herculaneum, Stabie, Oplontis a Boscoreale.
Silná vrstva popela pokryla dvě města na úpatí sopky a jejich poloha a jména byla zapomenuta. Herculaneum bylo objeveno v roce 1738, Pompeje v roce 1748.
Od té doby byly provedeny rozsáhlé archeologické práce a odkryto mnoho zachovalých budov s nástěnnými malbami. Poloha měst byla objevena již v roce 1599, když architekt jménem Fontana navrhoval nový tvar toku řeky Sarno, ale trvalo téměř 150 let, než byl zahájen skutečný archeologický výzkum. Během prvních vykopávek byly občas nalezeny dutiny ve vrstvě popela, které obsahovaly lidské pozůstatky. Giuseppe Fiorelli přišel s nápadem vyplnit dutiny sádrou, což vedlo k získání věrných podob Pompejanů, kteří nestihli utéct, v jejich posledním okamžiku. Výraz zděšení je jasně viditelný v jejich tvářích. Pohled na tyto odlitky je šokujícím a velmi hlubokým zážitkem.
Tvým úkolem bude si vzpomenout, která sopka měla toto vše na svědomí:
ZAHRÁT HRU GEOLOGICKÉ DĚJE II
